Bobří hrady

V některých končinách naší vlasti se Vám může stát jedna zajímavá věc. Jeden den půjdete na procházku a budete obdivovat úzký potůček, který si mile pobublává. Za týden si uděláte tu samou procházku a budete se cítit jako Alenka v říši divů. Potůček se rozrostl a je z něho jezero. Jak je to možné? Nedaleko od Vás se určitě ukrývají tvorové, kteří mají tuto proměnu na svědomí. Jsou to bobři. Tito zvířecí dřevorubci dokáží přetvořit krajinu neuvěřitelným, a hlavně rychlým způsobem. Toto třicetikilogramové zvířátko potřebuje ke své spokojenosti hloubku jednoho a půl metru. Jak je tedy možné, že se usídlili v mělkém potůčku? Je to jednoduché. Upravili si ho. Jestliže nemají k dispozici potřebnou hloubku, vytvoří si vlastní přehradní nádrž. Ostrými zoubky nahlodávají stromy, které se pak skácejí do vody. Jsou chytří. Strom dopadne vždy tam, kam má. Pak už s pomocí kamínků a bahna dotvoří své dílo k dokonalosti. A ještě jednu výhodu jim příroda poskytla. Zuby, které potřebují jako pracovní nástroj, jim dorůstají.
mokrý bobr

Rychlejší než dřevorubci

Málokdo by řekl, jak rychle dovede bobr pracovat. Když se na něho podíváme, možná bychom si pomysleli, že jeden strom porazí tak za měsíc. Velký omyl! Zabere mu to pouhých deset minut. Jejich hrady vypadají jako nahromaděné větve, které symbolizují obrovský chaos. To je také omyl. Své domovy mají perfektně propracované. Jakmile se někde něco pohne jinam, okamžitě se jde opravovat.
okousaná bříza
Hrad má několik vchodů. Některé jsou nad hladinou a některé jsou skryté pod vodou. Tato důmyslná opatření mají zabránit vetřelcům ve vniknutí. Mláďata bobrů by se mohla stát obětí lišky nebo kuny. Bobr vydrží pod vodou celých dvacet minut. Dožívá se až pětatřiceti let. Ačkoliv u nás jsou na jeho přítomnost názory rozporuplné, některé indiánské kmeny ho uctívají jako posvátné zvíře. Na druhou stranu – oni tam asi nemají chovné rybníky.